19/6/2014

Předevčírem jsem objevila další porost vikve huňaté na jiném místě, a nestačila jsem se divit. Na téhlé lokalitě blízko lesa byli na vikvi v hojném počtu čmeláci druhu čmelák zahradní. Ti mají sosák stejně dlouhý jako tělo, nejdelší ze všech našich druhů čmeláků. No a ti nejenom že tu vikev pečlivě opylovali. Oni když nepotřebovali vykusovat do květů díry, tak si tím zajistili nektar a pyl z vikví jenom pro sebe. Včely medonosky lítaly okolo na ostružiny, ale na vikev ani jedna medonoska. Naše včely zřejmě samy od sebe neumí vykusovat díry do květů, takže když jim kolega čmelák zemní díry nevykouše, tak se včely k nektaru vůbec nedostanou.
Takovou věc jsem neočekávala, a zírala jsem tam na to asi 2 hodiny. Až do předvčera by mně nenapadlo, že záleží na tom, jaké druhy čmeláků jsou kolem vikve huňaté. Že v nepřítomnosti čmeláků zemních na stanovišti je vikev huňatá jako včelařská rostlina pro včely medonosky k ničemu, na její nektar nedosáhnou.

Hana Kříženecká

Objevila jsem velký porost vikve huňaté i na zcela odlišné lokalitě (Praha 10), a nestačila jsem se divit, že tady jsou na stejné vikvi úplně jiní opylovatelé. Byly tu stovky jedinců druhu čmelák zahradní (Bombus hortorum). Čmelák zahradní se liší od čmeláka zemního vzhledově jen tím, že má o jeden žlutý proužek víc. Stavbou těla se ale liší zásadně, čmelák zahradní má totiž sosák stejně dlouhý jako svoje tělo. A proto tu květy vikví opyluje.

Dá to ale práci, do každého jednotlivého kvítečku sosák zasunout, nasát se, a pak zase dlouhý sosák vysunout a v dalším kvítečku totéž zopakovat. Ale zřejmě se to vyplatí, vikev huňatá je v literatuře hodnocena jako druh vikve s nejvyšší produkcí květního nektaru.

Vyžaduje to od čmeláků pořádnou schopnost akrobacie. Všimněte si, jak je květ vikve dlouhý, a jak hluboko musí čmelák se sosákem dosáhnout.

Čmeláka zemního jsem tu neviděla žádného. Zřejmě v konkurenci svých příbuzných dlouhososáčníků pro ně nebylo ekonomické se namáhat s vykusováním děr do květů, a odletěli jinam. Po dlouhém pátrání jsem tu ale objevila jednu dělnici včely medonosné. Ta sice běhala po květech, hledala, jak se k nektaru dostat, ale bez úspěchu, a pak odlétla pryč s nepořízenou. Vypadá to, že dělnice včel medonosných samy od sebe se neumějí k nektaru dostat. Pokud jim čmeláci zemní kvítky nenakousnou, tak včely medonosné si s vikví huňatou neporadí.
Takže včelaři pozor - kdo nemáte v okolí svojí včelnice dostatek čmeláků zemních, tak pro tato včelstva nemá vikev huňatá žádný přínos nektaru, nemá smysl jí vysévat jako včelařskou plodinu.


V porostu vikve huňaté mne ale překvapil výskyt poměrně drobných včel samotářek. Na obrázku je pelonoska jarní.


Červen - Na mnoha neudržovaných plochách teď rozkvétá významná včelařská bylina vikev huňatá (Vicia villosa).

Při podrobnějším prohlížení fotografií mne zaujalo, jakým způsobem tu včely získávají nektar. Vikev huňatá má totiž květní korunu dlouhou až 17 mm, a tak daleko včelí sosák nedosáhne. Přesto včely vědí, kde je v květech sladký nektar uložen.

Čmeláci tu jsou podobně šikovní. Dokonce si myslím, že právě čmeláci jsou těmi živočichy, kteří květy vikve aktivně nakusují, vždy na stejném místě mezi kališními cípy květu. Včely medonosné pravděpodobně využívají otvory až jako druhé v pořadí.
Vyfotografovat čmeláka, jak saje na květu vikve, je obtížnější, než si většina lidí myslí. Dobrá fotka se může podařit jen tehdy, když je čmelák na sluníčku. Jenže většina květů vikve je uvnitř trsu ve stínu. A čmeláci se pohybují docela rychle. A sosák čmeláka je malinký, těžko se zaostřuje. Proto na fotce není příliš vidět, navíc je zakrytý (rozmazaným) tykadlem. Ale kdo se na hledání čmeláčího sosáku soustředí, tak ho uvidí. A pochopí, že čmeláci květy vikve neopylují, ale pašují si květní nektar zadarmo.

Fotografovala jsem i samotné květy vikví. Překvapilo mne, že vykousané díry byly úplně ve všech květech.

Hledala jsem hezký, nepoškozený květ vikve, abych měla pěkný obrázek. Nepovedlo se, při zvětšení fotografií člověk zjišťuje, že díry o rozměru čmeláčích kusadel jsou v květech všude.
Ale jak se zdá, nějaká semena vikve i tak vytvoří. I když je vikev huňatá většinou jednoletá bylina, vyjímečně i dvouletá, má sklon se šířit občas i invazivně, a tam, kde se začala objevovat, se v následujících letech stává dominantní rostlinou. Nás včelaře tedy může těšit, že včely získávají z květů vikve huňaté mnoho sladkého nektaru, a nemusí nám vadit, že při tom květy neopylují.

H. Kříženecká